ANIMALIA - živočichové
Anthraconeilo oblongum (Hind, 1897) - Ostrava Petřkovice, oddělení - svrchní karbon, stupeň - spodní namur, petřkovické vrstvy ostravského souvrství - horizont Naneta
Kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, podkmen: Conchifera Gegenbaur, 1878 - schránkovci, nadtřída: Diasoma, třída: Bivalvia Linnaeus, 1758 - mlži, podtřída: Protobranchia Pelseneer, 1889 - perožábří (Palaeotaxodonta), řád: Nuculanida Carter, Campbell & Campbell, 2000, nadčeleď: Malletioidea H. Adams & A. Adams, 1858, čeleď: Malletiidae H. Adams & A. Adams, 1858 - norenkovití, rod: Anthraconeilo Girty 1912 †, druh: Anthraconeilo oblongum (Hind, 1897) †.
Carbonicola diversus ŘEHOŘ, 1965 - Ostrava Petřkovice, oddělení - svrchní karbon, stupeň - spodní namur, petřkovické vrstvy ostravského souvrství - horizont Naneta
Říše: Animalia - živočichové, kmen: Mollusca - měkkýši, třída: Bivalvia - mlži, kohorta: Uniomorphi, řád: Unionida J. Gray, 1854, podřád: Unionidina J. Gray, 1854, rod:Carbonicola †, druh: Carbonicola diversus ŘEHOŘ, 1965 †.
Drobné až středně velké unionidní (rozuměj - náležející k řádu Unionida J. Gray, 1854) schránky se silně variabilním vnějším obrysem misek. Ty jsou zpravidla elongátní (prodloužené), ale i suboválné, elipsovité, subrektangulární až téměř triangulární. Spodní okraj je zpravidla mírně konvexní. Dorzální okraj je obvykle dlouhý, přímý a probíhá šikmo dolů dozadu (u některých forem je však krátký). Vrcholy jsou většinou drobné a mírně přesahují zámkový okraj. U řady forem jsou silně vystouplé nebo naopak zcela nepatrné. Skulptura je koncentrická, nepravidelná. Uvnitř tohoto polymorfního druhu bylo rozlišeno celkem 13 stálejších forem. V hornoslezské pánvi je druh rozšířen především ve sladkovodních horizontech spodní části ostravského souvrství. Jen velmi vzácně zasahuje i do spodní části jakloveckých vrstev. Největšího rozšíření dosahuje ve sladkovodních horizontech svrchní části petřkovických vrstev a nejnižší části vrstev hrušovských, kde vytváří bohaté konsociace. V Ostravském muzeu je uloženo 187 vzorků těchto mlžů.
Zdroj: František Řehoř, Milada Řehořová - Makrofauna uhlonosného karbonu Československé části hornoslezské pánve, Profil, Ostrava, 1972
Coleolus sturi (KLEBELSBERG, 1912) - velikost 30 mm, Ostrava - Koblov, oddělení - svrchní karbon, stupeň - spodní namur, hrušovské vrstvy ostravského souvrství - svrchní mořský horizont Enna
Kmen: Mollusca Linnaeus, 1758, třída: Cephalopoda Cuvier, 1797, podtřída: Coleoidea Bather, 1888 - dvoužábří, čeleď: Coleolidae Fisher 1962, rod: Coleolus Hall 1879 †, druh: Coleolus sturi (KLEBELSBERG, 1912) †.
Jde o pozůstatek živočicha s tzv. měkkým tělem, mezi které dnes řadíme např. chobotnice, olyhně nebo sépie. Na rozdíl od dochované sesterské skupiny Nautiloidea, jehož zástupci mají tuhý vnější obal, mají coleoidi nanejvýš vnitřní sépiové kosti. Některé druhy však i tyto sépiové kosti ztratili úplně. U některých byly nahrazeny chitinovou nosnou konstrukcí.
Druh Coleolus sturi (KLEBELSBERG, 1912) † má středně velké, konické, apikálně, tedy tupě zašpičatělé schránky s oválným průřezem. Povrch schránek je příčně vrásčitý. Vrásky jsou široké, ploché, orálně přecházejí v širší ploché nitky a jsou orientovány výrazně šikmo k ose schránky. Délka schránek je 20 - 60 mm (nejčastěji kolísá kolem 40 mm). Největší šířka schránek je od 6 - 15 mm. Počet vrásek na 3 mm délky asi uprostřed schránky je 2 - 3. Druh původně R. Klebelsberg zařadil k rodu Hyolites. Materiál však nenese znaky tohoto rodu a proto jej dnes řadíme k rodu Coleolus.
Druh je znám z mořských horizontů kyjovického souvrství a z ostravského souvrství. V ostravském souvrství byl dosud objeven v mořských horizontech Teodora, Leonarda, Ludmily, Vilémy, Nanety, Františky, Enny, Barbory, Jindřicha a Gaeblera. Nejčastěji se vyskytuje v mořských horizontech hrušovských vrstev s největším rozšířením ve svrchním mořském horizontu Enny. Ve většině mořských horizontů se vyskytuje ojediněle, pouze v horizontu Enny je jeho výskyt hojnější. Ve většině případů jsou zachovány jako ploše deformované výlitky, občas s útržky vápnitosti. V Ostravském muzeu je 55 vzorků se schránkami tohoto druhu.
Zdroj: František Řehoř, Milada Řehořová - Makrofauna uhlonosného karbonu Československé části hornoslezské pánve, Profil, Ostrava, 1972
Crinoidea sp. n. - Ostrava Petřkovice, oddělení - svrchní karbon, stupeň - spodní namur, petřkovické vrstvy ostravského souvrství - horizont Naneta
V petřkovických vrstvách se v mořských sedimentech vzácněji vyskytují zbytky blíže nepopsaných lilijic. Grygar & Vašíček se na základě několika jedinců pokusili o identifikaci (1983), přičemž mnohé popisují jako endemické zástupce. Dle jejich popisu se zde vyskytují převážně tito zástupci - Bohuslavocrinus grandis Grygar & Vašíček, 1983 †, Gymnocrinus minimus Grygar & Vašíček, 1983 †, Heterostelechus jeffordsi Miller, 1968 †, Ostravacrinus gaebleri Grygar & Vašíček, 1983 † a Pentaridica šustai Grygar & Vašíček, 1983 †. Některé známe pouze jen podle čeledí - Pentacauliscidae Moore & Jeffords, 1968 † (kol.), Floricyclidae Moore & Jeffords, 1968 † (kol.) a Leptocarphiidae Moore & Jeffords, 1968 † (kol.).
Edmondia arcuata (Phillips, 1836) - Ostrava Petřkovice, oddělení - svrchní karbon, stupeň - spodní namur, petřkovické vrstvy ostravského souvrství - horizont Naneta
Čeleď: Edmondiidae King 1850, rod: Edmondia de Koninck 1841, druh: Edmondia arcuata (Phillips, 1836).
Lingula silesiaca F. & M. Řehoř 1972 - velikost 25 mm, Ostrava Heřmanice, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur A, ostravské souvrství, cca 327 mil. let
Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Linguliformea, třída: Lingulata, řád: Lingulida Waagen, 1885, nadčeleď: Linguloidea Menke, 1828, čeleď: Lingulidae Menke, 1828, rod: Lingula Bruguiere, 1797 - jazykovka, druh: Lingula silesiaca F. & M. Řehoř 1972 † - jazykovka slezská.
Jedná se pravděpodobně o formu infradilatata, konkrétně - Lingula silesiaca, forma infradilatata, tedy jakousi širokou verzi, jež je významnou endemickou formou pro ostravské souvrství, kterou popisují František Řehoř, Milada Řehořová v publikaci Makrofauna uhlonosného karbonu Československé části hornoslezské pánve, Profil, Ostrava, 1972. Ti tuto formu brachiopodů popisují takto - "schránky středně velké, misky subkvadratického obrysu, zavalité, dopředu mírně rozšířené. Poměr délky k šířce kolem 75%. Koncentrická skulptura je nepravidelná a pokrývá stejnoměrně celou misku. Povrch misek je často svraštělý". To není případ tohoto nálezu, kde je povrch krásně zachovalý, ač se jedná o negativní otisk, který ležel v suti Heřmanické haldy. Protiotisk jsme mezi těmi stovkami tisíc kamenů pochopitelně nenašli. To ale nevadí, negativní otisky často představují otisky pravých schránek, nejen jader a jsou častěji pro vědecké účely lépe a detailněji prokreslené. Tato forma Linguly je vcelku netypická, většina forem ramenonožců tohoto rodu má spíše podlouhlou protaženou schránku.
Naiadites moravicus Řehoř 1965 - velikost desky 130 230 mm, Ostrava Heřmanice, oddělení - svrchní karbon, Mississippian, stupeň - namur A, ostravské souvrství, vrstvy petřkovické a hrušovské, cca 327 mil. let
Třída: Bivalvia Linnaeus 1758, podtřída: Autobranchia Groblen 1894, infratřída: Pteriomorphia Beurlen 1944, větev: Ostreioni Ferrusac 1822 = Ostreomorphi Ferrusac 1822, nejistá větev: Myalinata Paul 1939, řád: Myalinida Paul 1939, nadčeleď: Ambonychioidea Miller 1877, čeleď: Myalinidae Fewch 1891, rod: Naiadites Dawson 1860 †, druh: Naiadites moravicus Řehoř 1965 †.
V červnu 2017 jsme objevili na odvalu haldy v Heřmanicích (Ostrava) velmi bohaté vrstvy s výskytem sladkovodního mlže druhu Naiadites moravicus Řehoř 1965. Vytěžili jsme poměrně velké množství desek s výskytem tohoto mlže a to i ve více exemplářích na jedné ploše desky. Jen na první fotografii je 16 kompletních jedinců a množství fragmentů dalších a to z obou stran desky. Fotografie níže jsou jen malou ukázkou z celkového množství všech našich nálezů. Největší délka misky zachovalého jedince je 16 mm. Spolu s druhem Carbonicola diversus ŘEHOŘ, 1965 † se jedná o důležitý druh popsaný z namuru hornoslezské pánve.
Charakteristika: Středně velké, značně polymorfní schránky rodu Naiadites. Obrys misek kolísá od úzkých, šikmo subtriangulárních forem k formám krátkým, širokým, téměř subkvadratickým. Dorzální okraj misek je přímý a jen málo převyšuje polovinu jejich délky. U misek protáhlých je relativně kratší. Posterodorzální úhel je tupý a u některých forem je vyvinuto posterodorzální křidélko. Zadní okraj je přímý (u forem s křidélkem sinusovitý) a plynule přechází do ventrálního okraje. Ten je sinusovitý s mělkým bizálním sinusem uprostřed. Vrcholy jseo drobné, nevýrazné. Misky jsou pokryty jemnými, nepravidelnými koncentrickými nitkami a širokými, víceméně pravidelnými koncentrickými žebry, oddělenými ostrými mezerami.
Posidonia corrugata (Etheridge, 1873) - Ostrava Petřkovice, oddělení - svrchní karbon, stupeň - spodní namur, petřkovické vrstvy ostravského souvrství - horizont Naneta
Clade: Ostreata Ferussac 1822, nadřád: Ostreiformii Ferussac 1822, řád: Ostreida Fërussac 1822, podřád: Malleidina Gray 1854, nadčeleď: Posidonioidea Frech 1909 †, čeleď: Posidoniidae Frech 1909 †, rod: Posidonia Bronn 1828 †, druh: Posidonia corrugata (Etheridge, 1873) †.
Reticycloceras sulcatum (FLEMING, 1815) - velikost 26 mm, oddělení - svrchní karbon, horizont Naneta, Ostrava
Říše: Animalia - živočichové Linnaeus, 1758, podříše: Eumetazoa Butschli, 1910, oddělení: Bilateria - dvoustranně souměrní Hatschek, 1888, pododdělení: Protostomia - prvoústí Grobben, 1908, kmen: Mollusca - měkkýši Cuvier, 1795, podkmen: Conchifera - schránkovci Gegenbaur, 1878, nadtřída: Cyrtosoma, třída: Cephalopoda - hlavonožci Cuvier, 1795, podtřída: Nautiloidea - čtyřžábří Agassiz, 1847, řád: Orthoceratida †, rod: Reticycloceras Gordon, 1960 †, druh: Reticycloceras sulcatum (FLEMING, 1815) †.
Protože známe pouze úlomky schránek těchto nautiloidů, lze velmi těžko rekonstruovat délku schránek těchto fosilních hlavonožců. Nejdelší zbytky dosahují velikosti 70 mm. Schránka je úzce konická s kruhovitým průřezem. Deformované zbytky (často mají středovou prasklinu - viz. foto) se zdají širší. Na většině materiálu se dochovala prstencovitá skulptura v různém stupni zachování. U ploše stlačených úlomků se zdají prstence ploché a široké. Naopak u materiálu s částečně korodovanou vnější stěnou vystupují výrazně ostré a tenké prstence. Na většině nálezů lze pozorovat i příčné jemné strie, které jsou vyvinuty jak v prstencích, tak v mezerách mezi nimi. Jen u nepatrné části nálezů byla zjištěna nejmladší část schránky, která (asi do 20 mm délky) je skulpturována pravidelnými, ostrými podélnými striemi, ke kterým asi od 15 mm délky přistupují příčné strie a dále i prstence. Část schránky asi kolem 10 - 25 mm délky má retikulátní skulpturu.
Druh Reticycloceras sulcatum (FLEMING, 1815) je uváděn ze spodního i svrchního karbonu (před 303/4 - 359 mil. lety). Na Moravě se běžně vyskytuje v kulmu i v mořských horizontech produktivního (to znamená uhelnotvorného) karbonu. V mořských horizontech ostravského souvrství je výskyt ojedinělý až řídký a víceméně konstantní. Je znám z těchto horizontů - Teodora, Leonarda, Nanety, Františky, Enny a Gaeblera. V Ostravském muzeu je uloženo 67 vzorků s úlomky schránek, které řadíme k tomuto druhu.
Zdroj: František Řehoř, Milada Řehořová - Makrofauna uhlonosného karbonu Československé části hornoslezské pánve, Profil, Ostrava, 1972